S kým se dobře znáte, je vám sympatický(á), dobře se s ní(m) povídá, čas potom rychle plyne a vy máte pocit, že je dobře investovaný.
A klidně beze strachu nabídnete co chvíli svůj pohled na svět, uděláte to navíc s důvěrou, že vás ten druhý vyslechne a nebude se vám smát. Přitom můžete zažít pocit, že se na něčem neshodnete a přesto vám ten druhý dá možnost sdělit v bezpečí svůj postoj. A co víc, dokonce se může stát, že vám za váš názor i poděkuje (byť s ním pořád nebude tak úplně souhlasit).
A když se někdo třetí zeptá, o čem se bavíte, sdělí svůj pohled na věc a přitom bude hájit i ten váš. A když se ten třetí přikloní k vám, bude ctít právo na většinový názor (byť s ním pořád nebude tak úplně souhlasit).
A když se potká skupina devíti takových lidí, vytvoří Radu. Ne jen tak ledajakou.
Radu, která je schopna toho, co zažíváte s někým, s kým se těšíte, že si zajdete na drink. Radu naslouchající, někdy bouřlivě diskutující, a ještě někdy i emotivně vystupující. Hájicí právo na to, aby každý z jedinců mohl nakreslit svou mapu světa a pozval ty druhé na cestu. Pozval je rád, i když ví, že jednou ta cesta v tomto složení skončí.
A čím víc se blíží konec cesty, tím víc je vám líto, že něco bude za chvíli jinak. Co však zůstane, je bohatství, které nikde nepořídíte za peníze. Jste bohatší o setkávání se, o toleranci, otevřenost, přátelství, přejícnost, vzájemnou úctu a prosté lidství…
Romano, Lído, Rosťo, Pepo, Radku a Radku, děkujeme!
Martin, Zdeněk a Zdeněk