65 let, dětský psycholog, vinař
Své dětství jsem prožil v Radostíně (to může mít dva významy – žít v radosti nebo ve stínu radosti, tak si můžu každý den vybrat). Žiju stále na Vysočině. Drsná příroda, lidé se studenýma rukama a teplým srdcem.
Ke svištění na odborné dráze: Vyučený psycholog. Když se mě v Brně (nynější Masarykova univerzita) ptali při přijímačkách, proč jsem si vybral tento obor, odvětil jsem: „Já se jako psycholog už narodil, teď bych k tomu potřeboval papír.“ Byl jsem vybrán. Takže zatímco většina může být v některých okamžicích označena za podivíny, potažmo blázny, já na to mám papír. Už dlouho.
Ke stárnutí: Poslední roky jsem si začal jako lektor více všímat vyplněných prezenčních listů. Zatímco dříve jsem v seznamu u jmen nacházel data narození, co říkala, že jsou v místnosti starší jedinci, poslední dobou bývám tím nejstarším já sám. Tolik k mému chronověku.
Můj psychověk je snad stále mlád, bo se mi to, co dělám, líbí stále víc a víc. Role poradce, psychoterapeuta, lektora i supervizora. Sám se rád vzdělávám. A být mezi mladými znamená nestárnout.
A s tím souvisí i moje zájmy. Největšími koníčky jsou moje vnoučata. Taky rád čtu. Cokoliv, co mě obohatí, byť jen o jednu jedinou myšlenku. V průběhu roku přečtu stejné množství odborných knih jako beletrie. Baví mě stále něco nasávat. I červené a bílé. V létě sedám na kolo, v zimě vytahuju běžky. Po celý rok dojdu všude, kam se dá dojít. Podle mě pohyb, dobrá strava a osvěžená mysl patří k trojnožce, na kterou si sedáme, když chceme být zdraví.